V Městečku malířů bylo najednou všechno jinak. Smutně. Šedé domy vypadaly, jako by jim bylo do pláče. Šedá řeka netěšila veselým zurčením, jen se tiše a unaveně vlekla mezi šedými břehy. Dokonce i lízátka ve výloze cukrárny byla jen šedá a bez nálady.
V celém tom šedém světě svítil jen jeden malý, veselý bod. Byla to temperová barvička jménem Žloutka, která bydlela v malém domečku s paletou místo střechy. Dívala se z okna a její žluté srdíčko se svíralo smutkem. „Co se to stalo?“ ptala se sama sebe. „Kde jsou všechny barvy?“
Vtom si vzpomněla na prastarou legendu o receptu na barvy duhy. Byl to tajný návod, který znal jen starý mistr Štětec. Recept se musel ztratit!
Žloutka neváhala. Věděla, že sama na to nestačí. Vydala se za kamarády. Jako první našla červenou tuš. Byl opravdu odvážný a zrovna se snažil nakreslit na šedý chodník velké červené slunce.
„Tuši!“ zavolala Žloutka. „Musíme něco udělat! Městečko je celé šedé, protože se ztratil recept na barvy duhy!“
Červená tuš směle prohlásila: „Neboj se, Žloutko! Jdu s tebou! Najdeme ho!“
Chyběl jim však ještě někdo do party – modrá anilinka. Byla velmi moudrá, ale také trochu stydlivá. Našli ji schovanou za šedým květináčem.
„Modřenko, pojď s námi,“ přemlouvala ji jemně Žloutka. „Potřebujeme tvoji pomoc. Jdeme do ateliéru mistra Štětce najít ztracený recept.“
„Ale já... já se bojím,“ šeptla anilinka.
„Podaří se!“ zvolala odhodlaně červená tuš. „Když budeme spolu, zvládneme všechno!“
Povzbuzena jejich odhodláním se modrá anilinka nakonec přidala. Společně se vydali k velkému, starému ateliéru na kopci. Dveře byly zavřené, ale nebyly zamčené. Místo kliky na nich byly tři malé kulaté prohlubně – jedna žlutá, jedna červená a jedna modrá.
„Aha!“ zvolala Žloutka. „Tohle je první hádanka!“
Pochopili hned. Žloutka přiložila svou špičku do žluté prohlubně, červená tuš do červené a modrá anilinka do modré. Dveře tiše vrzly a otevřely se.
Uvnitř to vonělo dřevem, plátnem a tajemstvím. Na největším stojanu byl připnutý dopis od mistra Štětce: „Milí moji malí umělci, věděl jsem, že přijdete. Recept se neztratil v knize, ale v paměti. Abyste ho znovu našli, musíte dokázat, že rozumíte jeho tajemství. Síla dvou stvoří novou krásu. Smíchejte se v miskách a uvidíte.“
„Síla dvou?“ zamyslela se modrá anilinka.
„Zkusme to!“ navrhla netrpělivě červená tuš a hned skočila do první prázdné misky. Žloutka skočila za ním. V misce se zatočili jako veselý vír a najednou... hop! Z misky se usmívala teplá, veselá oranžová barva.
„Teď já a ty, Modřenko,“ řekla Žloutka a skočila do druhé misky. Stydlivá anilinka ji následovala a před jejich očima se zrodila svěží zelená.
Zbyla poslední dvojice. Odvážná červená tuš a stydlivá modrá anilinka. Jejich spojením vznikla tajemná, hluboká fialová.
V tu chvíli se na stěně ateliéru rozsvítil velký, prázdný kruh. Kamarádi pochopili.
„Musíme je uspořádat!“ řekla Žloutka.
Společně začaly pracovat. Žloutka, červená tuš a modrá anilinka se postavily na tři hlavní místa v kruhu. Potom opatrně vzaly misky s novými barvami a umístily je mezi sebe: oranžovou mezi žlutou a červenou, zelenou mezi žlutou a modrou a fialovou mezi modrou a červenou.
Když byla poslední barva na svém místě, celý kruh zazářil jasným, duhovým světlem. Světlo vytrysklo z okna ateliéru jako barevná řeka a zalilo celé Městečko malířů.
Šedé domy se znovu oblékly do veselých barev. Šedá řeka začala zpívat a třpytit se a lízátka v cukrárně znovu chutnala sladce a ovocně.
Žloutka, červená tuš a modrá anilinka se na sebe podívaly a zasmály se. Pochopily. Skutečný recept na barvy duhy nebyl napsaný na papíře. Byl ukrytý v jejich spolupráci a přátelství.
Od té doby v Městečku malířů nikdo nezapomněl, že největší kouzlo se neskrývá ve starých návodech, ale v odvaze zkoušet a v přátelství, které dokáže smíchat ty nejkrásnější barvy na světě. A možná i vy jednou zjistíte, jaká kouzla se stanou, když se odvážíte smíchat své oblíbené barvy.