V hlubokém lese, kde se listí stromů dotýkalo oblohy, se děly věci, které byste okem jen těžko spatřili. Mezi dvěma starými duby si malý pavoučík Signálek natáhl tu nejkrásnější a nejdůležitější pavučinu na světě. Nebyla to jen tak obyčejná síť na chytání much. Byla to lesní rozhlasová stanice! Každé vlákénko dokázalo přenášet zvuky, zprávy a melodie z jednoho konce lesa na druhý. Signálek byl jejím hlavním technikem a na svou práci byl velmi hrdý.
Právě dnes se měl konat Velký večerní koncert. Hlavní hvězdou měl být cvrček Cvrkal, jehož překrásná píseň měla otevřít celý program. Všichni broučci, berušky i motýli už netrpělivě čekali a ladili si svá tykadla na správnou frekvenci.
Signálek seděl uprostřed své pavučiny, v řídícím centru, a kontroloval všechny linky. Vlákno od paní berušky? Bzučí správně. Linka pro bzučivý sbor čmeláků? Funguje. Ale… co to? Hlavní koncertní vlákno, které mělo přinést píseň od cvrčka, bylo úplně tiché. Signálek do něj jemně brnkl svou nožičkou. Nic. Žádné chvění. Žádná odezva. Jen němé ticho.
„To není možné!" zašeptal si starostlivě. „Koncert se začne za chvilku a hlavní linka je hluchá!"
Právě tehdy k němu po silné větvi přiběhla jeho nejlepší kamarádka, mravenčí poštačka Ferdie. Vždycky byla plná energie a její tykadla se vesele kmitala. „Signálku, co se děje?" zeptala se zadýchaně. „Celé mraveniště čeká na cvrčkovu píseň a v našem přijímači je jen ticho! Všichni si myslí, že se koncert ruší."
„Neruší!" odpověděl odhodlaně Signálek. „Ale máme problém. Velký problém. Podívej," ukázal nožičkou na nehybné vlákno. „Toto vlákno nevibruje. Nepřenáší zvuk. Nevím proč."
Ferdie si založila drobné ruce v bok a zamyslela se. „Tak se na to musíme podívat! Půjdeme po tom tichém vlákně a zjistíme, kde se stala chyba."
Signálkovi se rozžářily všechny jeho očička. „Výborný nápad, Ferdie! Ty půjdeš po větvi a já vylezu po vlákně. Společně na to přijdeme."
A tak se dvojice kamarádů vydala na záchrannou misi. Signálek opatrně kráčel po pavučině, nožičkami cítil každé vlákno. Když stoupil na to správné, které vedlo k cvrčkovi, brnkl do něj. „Slyšíš, Ferdie? Takhle zní zdravé vlákno," zavolal na kamarádku. Vlákno se rozvibrovalo a vydalo jemný, bzučivý tón. „Bzzzz-bzzzz."
O kousek dále přelezl na to poškozené. Brnkl znovu. Ticho. „A tady nic. Ani nejmenší zachvění," řekl zklamaně.
Ferdie zatím běžela po drsné kůře stromu a vše pozorně sledovala. „Je to zvláštní. Vypadá úplně stejně jako ostatní." Zastavila se a dostala nápad. „Zkusím něco!" Svými silnými tykadly jemně zaklepala na větev. Ťuk, ťuk! Signálek okamžitě pocítil, jak se otřesy šíří celou pavučinou. Všechna vlákna se jemně zachvěla… kromě toho jednoho. „Cítím to! Tvé klepání se ke mně dostalo ze všech stran, jen po tomhle jednom ne!"
„Takže chyba musí být někde mezi námi!" zvolala vítězoslavně Ferdie. „Pojďme dál!"
Pokračovali v cestě, přelézali přes listy a obcházeli poupata, až konečně spatřili příčinu. Uprostřed napnutého vlákna visela obrovská, třpytivá kapka ranní rosy. Leskla se v zapadajícím slunci jako malý drahokam, ale pro pavučinové rádio byla pohromou.
„Aha! Tady je ten problém!" vyhrkl Signálek a ukázal na ni. Ferdie naklonila hlavu. „Taková krásná kapka? Co ta může dělat?"
„Zvuk je vlastně jen chvění, tedy vibrace," začal vysvětlovat Signálek jako pravý odborník. „Cvrček hraje na křídélkách, ta se rychle chvějí a rozvibrují vzduch. Vzduch rozvibruje mou pavučinu a ta pošle píseň dál. Ale tato kapka je těžká a mokrá. Úplně to vlákno tlumí. Všechny vibrace v sobě pohltí. Je to, jako kdybys chtěla něco zakřičet do měkkého polštáře. Zvuk se jednoduše ztratí."
„Rozumím," přikývla Ferdie. „Takže ji musíme dát pryč. Odtlačím ji!" Už-už se chystala do kapky silně fouknout.
„Stůj!" křikl Signálek. „To nemůžeš! Vlákno je velmi jemné. Kdybychom ho natrhli, oprava by trvala celé dny a koncert by byl určitě zrušen."
Oba kamarádi si sedli a bezradně pohlíželi na třpytivou překážku. Slunce už téměř zapadlo a času bylo málo. Co teď?
„Vím, co vysuší vodu," zamumlal Signálek. „Teplo a vítr. Ale slunce zapadá a nefouká ani nejmenší vánek."
Ferdie náhle vyskočila. Její tykadla se radostně zatřepotala. „Já nejsem sama! My mravenci si vždycky pomáháme! Mám plán!" A bez dalšího vysvětlování se rozběhla směrem k mravništi.
Signálek zůstal sám a nervózně přešlapoval z nožičky na nožičku. Za chviličku však zaslechl dupot desítek drobných nožiček. Vracela se Ferdie a za ní cupitala celá četa mravenčích pomocníků. Společně nesli velký, suchý list z buku.
„Týmová práce!" zvolala Ferdie. „Plán je takový: my podržíme list přesně pod kapkou. A ty, Signálku, musíš velmi, velmi jemně zatřást vláknem z druhé strany. Kapka se skutálí přímo na náš list a my ji bezpečně odneseme."
Byl to skvělý plán. Mravenci zaujali své pozice a pevně drželi list. Vypadali jako malí hasiči se záchrannou plachtou. „Připraveni?" zeptal se Signálek. „Připraveni!" odpověděli mravenci jedním hlasem.
Signálek se zhluboka nadechl, nožičkou opatrně uchopil vlákno a jemně ho zatáhl a pustil. Kapka rosy se na vlákně zatřásla. Jednou, dvakrát… a pak se s tichým „žbluňk“ skutálela přímo do středu bukového listu. Mise byla úspěšná! Mravenci opatrně odnesli svůj vodní poklad pryč.
Signálek nečekal ani sekundu. Znova brnkl do opraveného vlákna. „BZZZZZ-CVRNG!" ozval se hlasný, čistý tón, který se rozletěl do celého lesa. Linka byla volná!
A v tom to přišlo. Z opraveného vlákna se začala šířit ta nejkrásnější melodie, jakou kdy les slyšel. Cvrček Cvrkal spustil svou večerní serenádu a díky Signálkovi a jeho mravenčím kamarádům ji slyšeli všichni.
Signálek a Ferdie seděli vedle sebe na větvi, poslouchali nádhernou hudbu a usmívali se. „Dnes jsme se naučili, že i ta nejmenší kapka dokáže zastavit tu největší píseň," řekla zamyšleně Ferdie. „A také to," dodal Signálek a vděčně se na ni podíval, „že i ten největší problém se dá vyřešit, když kamarádi dají hlavy dohromady."
Koncert byl nádherný a trval až do pozdní noci. A malý pavoučí technik a odvážná mravenčí poštačka byli jeho tichými hrdiny.
A co myslíte, děti? Zkusíte si někdy s rodiči natáhnout gumičku mezi prsty a brnknout do ní? Uvidíte a možná i ucítíte to jemné chvění, kterému se říká vibrace a bez kterého by nebyl žádný zvuk ani hudba.